Na co si dát pozor při nákupu bankovek

V mém obchodě najdete vždy pravé bankovky, ovšem v tomto článku tentokrát nahlédneme do historie penězokazectví, i úpravám ke škodě sběratelů na trhu.

Minulost a současnost

Padělání všech druhů platidel jde ruku v ruce od vzniku platidel samotných. Motivace byla vždy zcela zřejmá, a sice jak si co nejsnáze a nejrychleji přilepšit. V dnešní době s nárůstem cen u sběratelských předmětů, se zdá snazší jít cestou právě klamáním sběratelů, než se snažit padělat současná platidla s mnoha moderními ochrannými prvky. Papírová platidla ze sběratelského hlediska dnes představují jednu ze stěžejních komodit k uchování reálných peněz – snadno se skladují, nezaberou moc místa a nemají nijak náročné požadavky na uložení. Odhalení padělků u sběratelských falzifikátů není na první pohled tak jednoznačné, jako když jdete do obchodu zaplatit s falešnou bankovkou. Pojďme se společně podívat na historii padělání a plynule přejít do současnosti. Nahlédneme do problematiky podvodů velkých i drobných, cílených i nevinných, ovšem všechny mají společný jmenovatel – jsou vyhotoveny ke škodě sběratelům.

Historie padělání bankovek

Na začátku roku 1919, jen pár týdnů po čerstvém vzniku Republiky Československé, byly ministrem Rašínem osloveny naše tiskárny k vyhotovení velkého množství kolků pro neplatné Rakousko-Uherské bankovky. V praxi to znamenalo, že technologicky méně kvalitní kolky tištěné v našich tiskárnách, které trpěly nedostatkem strojů i vybavení, měly zaručovat pravost mnohonásobně lépe vyhotoveným papírovým platidlům. Rozdíly v barvách, papíru, technice tisku i barevných odstínech kolků velmi stěžovaly identifikaci následných padělků. Bankovky byly opatřeny kolky, které představovaly 1% jejich nominální hodnoty a vylepeny byly na bankovky 10 až 1000 K posledních platných vzorů. Nominály 25 K a 200 K se kterými se do budoucna nepočítalo, byly z kolkování vyjmuty. Stejně jako starší vzory bankovek byly přijímány, ale již se nevracely zpět do oběhu. Koruny a dvoukoruny se nekolkovaly s ohledem na velké zatížení papíru i úředního aparátu, protože množství bankovek v oběhu bylo značné, ovšem celková hodnota jen minimální. Po úspěšné akci, která byla provedená v relativně krátké době bylo v oběhu za 5 miliard okolkovaných bankovek.

*ukázka kolků a jejich umístění na bankovkách

Bankovní úřad později vyčíslil škodu na padělcích za 250 milionů, což bylo velmi značné procento falešných peněz v peněžním styku a jednalo se o nejhorší ohrožení měny na našem území v historii a zároveň zlatý věk pro padělatele. V dubnu 1919 byla jako měnová jednotka nově vzniklého státu zavedena koruna československá, ale vlastních papírových platidel jsme se dočkali až v polovině roku 1920. Situace s padělky se zlepšovala přímo úměrně s tím, jak přicházely do oběhu nové státovky. Nejprve bylo potřeba se vypořádat s falešnými kolky, další problémy však na sebe nenechaly dlouho čekat. Vysoké nominály 500 Kč a 5000 Kč státovek I. emise zhotovovaly sice zahraniční tiskárny, ale nižší nominály vyhotovené v našich tiskárnách bez kvalitních strojů prozatím stále nedosahovaly požadované kvality tisku. V roce 1921 bylo zhotoveno padělků za 35 milionů, nutno však podotknout, že 30 milionů z toho byly 500 Kč známé sběratelům jako padělky Mészáros, ačkoliv tato akce směřující k poškození národního hospodářství měla mnoho aktérů a účastníků, ne jen jednoho.

Mészáros sám kupodivu nebyl žádný padělatel, byl jedním z hlavních iniciátorů celé akce. Měl kolem sebe tým lidí, k dispozici profesionální tiskárnu, bankovní papír a podporu na nejvyšších místech maďarské politiky. Uhry ztratily přes 70% své původní rozlohy a proto zde byla jistá motivace k záškodným akcím s vojensko-politickým podtextem. Celá akce by nešla realizovat bez skupiny solventních rozšiřovatelů, kteří cestovali po celé Evropě a měnili vysoké obnosy peněz v různých bankách. Technicky velice povedené padělky se následně obchodovaly na burze a dále používaly v zahraničním peněžním styku. V tom spočíval geniální plán celé akce, kdy byl dostatek času k rozšíření velkého množství falešných peněz za velmi vysoké sumy najednou a s dostatečnou prodlevou, než se přišlo na odhalení. Pokud by se tyto částky měnily pravidelně u nás, zkušenému oku pracovníků našich bank by to jistě neušlo. Ze všech možných zahraničních bank proto do nově vzniklé republiky proudily v drtivé většině falzifikáty. Padělků bylo vyhotoveno minimálně za 100 milionů korun.

* různé druhy dobových padělků, škála kvality byla velice pestrá

Po podchycení prvních falešných pětistovek v polovině roku 1921 a rozšíření informace do všech bank a peněžních ústavů, pak přicházely zprávy o výskytu ze všech koutů republiky. Vyšetřování bylo komplikované tím, že zasahovalo do špiček politického spektra a tak většina aktérů této kauzy dožila v klidu a spokojeně. Nikdy se jim nic nestalo, protože byli vykoupeni buď na kauci, nebo bylo vyšetřování zcela zastaveno. Včetně pana Mészárose. Na tuto akci bohužel fatálně doplatili opět jen obyčejní pracující lidé, kteří obnos 500 Kč měli na celý měsíc pro svou rodinu a při zjištění padělku jim byla tato bankovka zabavena bez náhrady. V polovině roku 1922 přestala pětistovka platit. Ovšem nejen proto je dnes tak vzácným sběratelským kouskem. V čem se ale liší od té pravé? Chybějící háček... ano i taková drobnost může napovědět. Na originální bankovce je citován zákon, na základě kterého byla bankovka vydána. Konkrétně je to zákon ze dne 10. DUBNA 1919 Č. 187 SB. A právě chybějící háček nad písmenem C, je hlavním rozpoznávacím znakem padělku.

* původní padělek typu Mészáros

A co dnes? Jen pro porovnání s dobou o sto let později, bylo v roce 2022 v oběhu 709 miliard korun a podchyceno 930 kusů padělků českých bankovek za 1,7 milionu korun. Bez zajímavosti nezůstává ani informace, že ze 67% stále převládá tisk padělků na inkoustových tiskárnách a že největší procento, konkrétně 625 kusů falešných bankovek, bylo zadrženo v Praze, nejčastěji v nominálech 1000, 2000 a 5000 Kč. Jak je vidět, stále je potřeba být na pozoru.

Jak je to na sběratelském trhu?

Originální státovky 500 Kč i 5000 Kč 1919 mají hodnotu milionů, nicméně i jejich původní, rozumějme tehdejší dobové padělky, se dnes prodávají za desítky i stovky tisíc Kč. Díky tomu se na trhu vyskytují i takzvané padělky padělků - padělek na druhou. I na tyto je potřeba si dávat pozor. Proč se vyplatí padělatelům ke škodě sběratelů vyrábět právě takové bankovky? Jednoduše proto, že jen malé procento kupujících má srovnávací materiál a drtivá většina nakupujících nemá tušení, jak vlastně vypadá originál – respektive originál padělku. Ovšem ani pro zkušeného sběratele to není snadné hned na první pohled odhalit. Na trhu se již vyskytuje značné množství různých kopií, více, či méně zdařilých, takže přirozená obezřetnost je prakticky na prvním místě.

Jeden případ za všechny

Dokladem je případ z roku 2020, kdy se novodobí padělatelé zabývali nejen výrobou falešných eur, ale mimo jiné i výrobou nejvzácnější československé státovky 5000 Kč 1919, kterou nabízeli zájemcům za částky od 1.5 do 2.5 milionu Kč a to včetně falešného znaleckého posudku – proč si k falešné bankovce nevytvořit také falešné potvrzení. Zajímavý je právě fakt, že kromě falza pravého kusu, nabízeli i falzum dobového falza. Pokud si zkušenější sběratel řekne, že když už si takovou investici pořídí, že bude lepší to vybavit osobně, tak na to padělatelé mysleli také. Bankovky byly záměrně na oko zestařené - měly přehnutý papír a dokonce i starý pach vlivem uložení na nějakém zatuchlém místě. Investor pak může být oklamán i samotným chováním prodávajícího, který záměrně jedná tak, že odvádí pozornost, aby kupující nezkoumal právě detail na bankovce. Prodávající předloží kupujícímu pro porovnání druhou bankovku – také falešnou. Při jakýchkoliv pochybách kupujícího bude prodávající stále zarytě tvrdit, že jde pochopitelně o ověřený originál. Pozor – zákazníci byli vybíráni tak, že přihazovali na některou aukci drahých ČSR bankovek. Když nevyhráli, tak byli kontaktováni s předložením této na oko výhodné nabídky s falzifikáty.

*moderní digitální falzifikáty, vlevo kopie falza a vpravo kopie originálu – falešné jsou obě

Jako první a základní vodítko při odhalování moderní digitální kopie, které stále tvoří největší procento padělků, pomůže bankovku vyfotit například mobilním telefonem, kde si pak můžeme obraz mnohonásobně zvětšit a detail lépe uvidíme, popřípadě postaru za použití lupy.

Technologický pokrok?

Dalo by se říci, že s technologickým rozvojem tiskáren a počítačů by neměl být větší problém opatřit kopii prakticky čehokoliv. Ovšem digitální technologie neumí při kopírování a následném opětovném vytištění, přenést na výstupní médium (ať už digitální, či papírové) originální podobu - tedy jemný souvislý detail - ale výsledný obraz rozkládá na vstupu a opět zase skládá na výstupu z bodů. Díky tomu můžeme vidět nesouvislé linky složené právě z kulatých bodů, které nikdy nebudou dosahovat kvality jemných, rovných a souvislých linií z originální tiskové matrice. Právě jemné podtisky nacházející se na bankovkách jsou samy o sobě kvalitním ochranným prvkem. Tyto prvky není padělatel schopen kopírováním nikdy napodobit ani digitálně, ani ručně, protože při prostém kopírování se tyto detaily vždy sloučí dohromady – linky už nejsou linky a mikrotexty jsou nečitelné, plocha tisku i barva podtisku je jednotná, jemné detaily zaniknou a jsou slité dohromady. Je to podobné, jako kdyby někdo chtěl vytvořit odlitek mince. Vytvoří sice minci na první pohled podobnou té původní, ale nikdy nezíská takovou kvalitu, jako když je mince vyražena z originálního razidla. U bankovek toto pravidlo platí mnohonásobně více. Na bankovce musí být vždy každý detail dokonale ostrý a každá linka chirurgicky rovná, souvislá a přesná.

*detail moderního digitálního falzifikátu, kde jsou vidět nesouvislé linie a všechny prvky jsou součástí jednoho tisku

Dalším prvkem, na který je potřeba se soustředit, je bavlněný bankovní papír, který je zcela specifický a nenapodobitelný. Většinou reaguje i na prosté lidské teplo, kdy se přirozeně prohne už jen tím, že jej držíte v ruce. Kopie - rozumějme tedy kopií vytvořenou na kopírce prostým kopírováním, popř. na počítači prostým vytištěním - bude vždy na dotyk lesklá, hladká a papír hrubší a tužší. Jinou metodou jak odhalovat padělky, nebo si alespoň pomoci při jejich kontrole, může být UV lampa. Pamatujte, že samotný ceninový papír nikdy nezáří. Pokud na něj posvítíte UV světlem je doslova tmavý a jediné co může zářit jsou prvky potištěné UV barvou. Originální bankovky tedy nezáří a pod UV lampou neuvidíte žádnou změnu. Pokud naopak papír září celý, je to znakem, že bylo použito k výrobě padělku zcela běžného papíru. Tato metoda může napovědět, není ale ve výsledku nijak průkazná – jen pokud padělatel použije obyčejný papír. Pokud se vrátíme zpět k původnímu padělku typu Mészáros, tam bylo použito originálního bankovního papíru a tedy rovněž původní padělek pod UV zářit nebude. Proto je potřeba se opět soustředit na hmat, tiskové detaily a celkové provedení. V případě jakýchkoliv pochybností ohledně pravosti vzácných a drahých bankovek, které si hodláte pořídit do sbírky, je potřeba se obrátit na nezávislého a akreditovaného odborníka zapsaného v justičním seznamu jako soudního znalce v tomto oboru.

Padělatelské řemeslo

Pokud si projdeme historii až do dnes, shledáme, že pokusy o padělání platidel měly vždy jeden společný jmenovatel - rychle a pokud možno bez větší námahy přijít k penězům. Nutno však podotknout, že taková činnost nemá většinou dlouhého trvání a nakonec i sebelepší padělky jsou odhaleny. Úspěšní padělatelé za první republiky museli být technicky, graficky i manuálně zruční a tuto činnost nemohl dělat je tak někdo. Pak byli ale i takoví, kteří neměli k dispozici potřebnou techniku a tak si bankovku prostě sami namalovali. Rozumějme tedy přesně - že si ji namalovali a pak s ní šli zaplatit.

*ukázky podchycených dobových malovaných padělků

Nejednalo se o výjimky, protože namalovaných bankovek byla v minulosti podchycena celá řada. Tresty byly velmi tvrdé, takže i za jednu jedinou padělanou bankovku šel odsouzený do žaláře třeba i na 5 let. Některá díla byla velmi zdařilá, některá nikoliv – záleželo pouze na talentu padělatele. Mnohdy se však dopouštěli padělání malováním i lidé, kteří malovat vůbec neuměli a za každým takovým případem stálo velmi rychlé odhalení. Dnes je to podobné, především v tom smyslu, že se přistupuje k prostému digitálnímu kopírování. Právě proto má také většina moderních skenerů i kopírek implementované funkce, které zabraňují kopírování měn na základě speciálního obrazce, který je jedním z ochranných prvků na každé moderní bankovce.

Čemu věnovat pozornost?

Úprava sběratelského stavu bankovek

Zde se plynule dostáváme k vylepšování sběratelských bankovek, ať už s dobrým úmyslem, či ne. Jsou prodejci, kteří dbají na své jméno a svou pověst, pak jsou ale i takoví, kteří nemusí být úplně korektní a bankovky záměrně vylepšují. Mezi takové úpravy patří ořez, praní, žehlení, případně chemická úprava – čištění a bělení. Proto nejen nezvyklá délka, ostrost rohů, nebo chemický zápach může napovědět, že bankovka byla dodatečně upravovaná. Děje se tak zejména u bankovek Československých, nebo zahraničních vyšších – dražších nominálů, prostě tam, kde je největší poptávka ze strany sběratelů a tak i zkušený sběratel se může stát obětí takové úpravy. Ovšem ani laciné bankovky nejsou výjimkou. Pochopitelně každý takový zásah pouze zakrývá skutečný stav bankovky a první dojem může pouze zkreslit, ne však nahradit, případně zcela zahladit. Změna je pouze vizuální pro lepší dojem. Při bližším pohledu jsou všechny zásahy stále viditelné.

Důkladný popis prodávaného předmětu

Někteří prodejci se ve vystavovaných nabídkách mohou zbavovat odpovědnosti za to, co prodávají, proto je nutné vždy věnovat zvýšenou pozornost při nákupu s komentářem "kupujete věc na fotce". Vyžadujte dodatečné informace, protože zvláště u bankovek není takový popis v žádném případě dostačující. Měl by být vždy popsán skutečný stav předmětu a to hlavně u dražších exemplářů. Pokud si prodejce nedá tu práci s provedením řádné fotografie, i fotografií např. proti světlu, měl by být schopen alespoň slovy popsat přehyby, natržení, nebo jiné důležité detaily, které na fotografii nemusí být vůbec patrné. Například vyfocená jen jedna strana bankovky, druhá strana může být podlepená, nebo poškozená od lepidla. Pokud bude oponovat, že tomu nerozumí, to bohužel není žádnou omluvou. Kupující pak na sebe následně přebírá veškerá rizika, na které nebyl upozorněn před nákupem, protože s takovým popisem již předmět zakoupil.

Restaurování

Další kategorií, kterou je nutné zmínit, je odborné restaurování. Bankovky prochází celkovým oživením – vyčištěním a vyrovnáním přehybů, doplněním chybějících částí a jejich následnou retuší. Restaurátor dokáže papír dosadit i natónovat na potřebný odstín. Děje se tak zejména u dražších historických bankovek, ovšem kupující by měl být o tomto zásahu rovněž předem informován, protože tento proces je profesionální a kupující nemá při nákupu z fotografie prakticky žádnou šanci úpravu poznat.

Zahlazování perforací

Nesnází pro sběratele mohou být i zahlazené perforace – rozumějme děrování. Perforace je cílený proces označení vyřazené bankovky, která byla platná na našem území a nese tedy veškeré informace jako nominál a název měny, což by mohlo vybízet k nepravostem, pokud by se s nimi někdo pokoušel zaplatit. Bankovky perforované jsou tedy takové, které byly uložené v trezoru banky a aby se mohly uvolnit do sběratelského oběhu, rozhodlo se, že se označí – proděraví. Perforace nese například název "Specimen" "Neplatné" nebo "Cancelled" a to podle ručních perforačních strojů, které byly zrovna k dispozici. U poválečných bankovek je ovšem již perforace na žádost sběratelů zcela decentní a známá pouze jako tři malé dírky, nebo samotné písmeno "S". Umístění perforací bylo sice předem dané, ovšem s ohledem na to, že tuto práci prováděli brigádníci a vkládali do manuálních perforačních zařízení ručně po několika kusech, existuje také mnoho různých variant.

*ukázky oficiálních perforací na bankovkách

Důvodem k zahlazení takové perforace je opět prostý a to je tržní cena - zatímco u perforované bankovky je hodnota v řádu stokorun, či několika tisícovek u neperforovaného kusu to mohou být již desítky tisíc korun. Zatímco perforované bankovky jsou přebytky ze zásob banky, neperforované bankovky jsou pouze takové, které se zachovaly z oběhu a proto jsou mnohonásobně vzácnější a dražší. To už je velmi lákavé pro některé nepoctivce, kteří mohou využít situace, že na fotografii perforace není dobře, či snadno viditelná. Jak znám z informací od kolegů, i mnoho zkušených sběratelů se při nákupu přehlédlo a bohužel tuto skutečnost zjistili, až když jim bankovka dorazila domů. Proto jsou opět velmi důležité fotografie proti světlu, detailní fotka či sken a následné porovnání místa perforace s kvalitním katalogem bankovek, kde jsou informace o perforacích uvedené.

I když bychom mohli polemizovat také obráceně a sice nad vytvořením falešných perforací na bankovkách, které se perforované téměř nevyskytují a dramaticky tak zvýšit jejich cenu, tak toto téma nebudu dále rozvíjet. Zde by se jednalo o vysoké vynaložené náklady, kdy první kusy by se prodaly zřejmě za vysokou částku, ale všechny ostatní by už šly s cenou tak rapidně dolů, že něco takového by se padělateli ani nemohlo vyplatit.

Správné označování kvality

N / UNC – perfektní bankovka bez dodatečných vad, která nikdy nebyla v oběhu

aUNC – bankovka, která nebyla v oběhu, ale má velmi lehké okrajové vady od uložení

0/AU – bankovka s lehkou vadou, jako lehce pokrčený papír, nebo ohnutý rožek

1/XF – krásná a čistá bankovka, maximálně s jedním přeložením

2/VF – bankovka s vadami jako rožky a skvrnky a maximálně přeložená do kříže

2-/F – bankovka s vadami jako rožky a skvrnky a maximálně přeložená 4x

3/VG – bankovka dlouho obíhající s přehyby, vadami, skvrnami, rožky a odřeninami

4/G – bankovka ve špatném stavu s prodřenými překlady, zažloutlá, natržená

5/P – bankovka silně poškozená, potrhaná a znečištěná s chybějícími částmi

Celkově vzato, u starých Československých – neperforovaných – bankovek prezentovaných ve stavu UNC je třeba vždy zpozornět a vyžadovat co nejlepší fotodokumentaci. Nutno podotknout, že málo která bankovka vystavená jako UNC je skutečně neprošlá oběhem, protože takto se stav UNC deklaruje. Většina je reálně spíše AU, popř. aUNC s minoritními vadami jako rožky, na okraji roztřepeným, nebo pokrčeným papírem, ale výjimkou není ani reálný stav 1, nebo 2. Bankovka, která dlouho ležela v albu na pohled působí, že papír je krásný a rovný, ale reálně může mít ohnutý roh, přehnutí na půl i křížem a podobně. Shrnuto a podtrženo, UNC bankovka není taková, která je zdánlivě na první pohled krásná, ale taková, která skutečně nenese žádné známky manipulace z oběhu, ať už prodejce tvrdí cokoliv. Zde vždy pomůže fotografie proti světlu, nebo fotografie nakloněné bankovky, což pro solidního prodejce v dnešní době zcela jistě není žádný problém. Mnohdy se u některých i velmi zkušených prodejců setkávám s názorem, že bankovka deklarovaná jako UNC chyby mít může, protože je stará. Ovšem i bankovka z roku 1869 může mít bezvadný a bezchybný papír a stáří proto není vůbec žádnou omluvou.

Na trhu je také mnoho světových bankovek za velmi příznivé ceny, které pochází ze zásob bank od Asie po Afriku a dostávají se na trh jako celé nepoužité balíčky. S ohledem na nízké ceny se těší velké popularitě. U těchto typů bankovek je základní předpoklad, že budou vždy v perfektním stavu UNC, protože poškozené pak již ztrácí rapidně na hodnotě.

V zahraničí existují nezávislé hodnotící společnosti jako PMG (Paper Money Grading), nebo PCGS (Professional Coin Grading Service), které vznikly již devadesátých letech minulého století pro nezávislé ohodnocení stavu mincí i bankovek, které jsou pak následně umístěny do vinylového obalu a tím pádem jejich hodnocení už nemůže nikdo nikdy změnit. Tato služba není u našich sběratelů moc populární, ale v zahraničí je to právě naopak a zde se pak eliminuje faktor nepoctivého prodejce, i když na je to na úkor vyšší ceny.

Bankovky, které nikdy neexistovaly

Dosud jsme řešili pouze padělky, které mají vysokou hodnotu. Ovšem padělatelé sběratelských bankovek často přemýšlí, jak si co nejvíce usnadnit práci i u drobných, korunových položek, kdy stačí pouze s malými náklady poupravit stávající bankovky, aby vzniklo něco zcela nového a zájemce získá zdánlivý dojem, že kupuje skutečnou raritu. Zde se tedy vychází z předpokladu, že některé bankovky v krizových situacích skutečně byly opatřovány kolky, či razítky, pokud si vzpomeneme například na první kapitolu, ohledně kolkovaných bankovek Rakouska Uherska. Také je ale nutné připomenout vysokou aktivitu státního aparátu, aby se taková akce mohla uskutečnit. Vždy existoval zákon na úpravu a pozměňování peněz. Všechny akce – ať už kolkování, nebo oficiální razítkování byly řádně opatřeny příslušným nařízením. Zákony stanovovaly přesné umístění kolků i razítek a v neposlední řadě jejich vzhled a to je důvodem, že jsou dohledatelné v katalogu. Problém s vytvářením falešných polepených a potištěných bankovek je nejčastěji zaznamenán u platidel z období první, či druhé světové války, které přitahuje větší množství amatérských sběratelů. Přesněji jde o nahodile natištěná razítka a nalepené známky, nebo kombinace obojího. V praxi je možné se setkat s prodávajícím, který bude tvrdit, že jde o skutečný originál, protože nikdo nemůže vědět, co se všechno dělo za války. Může. Nic se nedělo jen tak a co se týče peněz už vůbec ne. Lidová tvořivost v tomto případě ale nezná hranice.

Falšování s fantazií

Prvním dojmem pro kupujícího z takového druhu falza je příznivý, protože bankovka je pravá a vylepená známka také. Na známce i razítku se vždy jedná o nějaký notoricky známý motiv (židovská hvězda, portréty, nacistické symboly) který přitahuje pozornost, ovšem oboje relativně levné a lehce dostupné. Razítko je ve většině případů moderní falzifikát, který lze běžně zakoupit na internetu, i když se vlastně nedá hovořit o falzu, protože mnoho motivů je fantaskních a slouží opravdu jen na efekt. Kombinace razítek a známek je různorodá a vždy záleží na tom, jaký dojem má bankovka vzbuzovat, například zda byla používaná v ghettu, či pracovním táboře, zda bankovku používali vojáci a tak si ji opatřili razítkem své divize a podobně. Prodej může být okořeněn příběhem o nálezu na půdě, nebo mohou být upravené bankovky šikovně zamíchané do hromádky jiných – pravých bankovek.

*fantaskní provedení na bankovkách s dopisními známkami a falešnými razítky

Cílem takových padělků je výrazně zvýšit prodejnost jinak relativně bezcenných kusů za pár desítek korun a udělat z nich atraktivní položky alespoň za pár stokorun. Pokud tento druh padělku rozebereme, tak například běžná známka na dopis umístěná na bankovce, nedává žádný smysl. Obyčejnou známku si ve své době mohl opatřit a na bankovku vylepit kdokoliv. Různé dotisky, přítisky, či razítka na bankovkách pak v některých případech mohou působit věrohodně pro každého, kdo se s nimi setkává poprvé. Zvláště, pokud jsou opepřeny zajímavou historkou. Mají ovšem jednu jedinou vadu a to dost podstatnou - že nikdy neexistovaly.

Fantazie podruhé

Zajímavým příkladem může být případ bankovek, pro které se vžil název "Kubánská krize". I když s Kubou, ani krizí nemají nic společného. Tento příklad je zajímavý tím, že se zkombinovaly opravdové kolky natištěné státní tiskárnou, kde byly vyhotoveny pro případ nespecifikované státní potřeby a reálné bankovky z trezoru ČNB. Zde máme tedy k dispozici reálný kolek i reálnou bankovku. O to víc může být matoucí, že taková opatření se v praxi skutečně prováděla. Například ve východním Německu byly zhotovovány celé kompletní sady bankovek různých nominálů, jako deponované trezorové uloženky, které neměly žádné datum a mohly být kdykoliv v případě potřeby – rozumějme například náhlého vojenského konfliktu, revoluce, či války - dány ihned do oběhu. V našem případě, tedy v případě ČSSR, to byly kolky. Tyto pravé oficiální Československé kolky byly soukromou osobou získány a za účelem rekonstrukce vylepeny na sady ČSR bankovek z šedesátých a sedmdesátých let. Sady byly následně dodány na sběratelský trh prostřednictvím aukcí. To slovíčko rekonstrukce je velmi podstatné. Vydavatel, který uvedl sady na trh, v článku "Neznámé kolkované bankovky" deklaroval, že tyto sady byly zhotoveny pouze jako soukromá iniciativa a neexistuje žádný faktický důkaz jako předpis, zákon, nebo vyhláška o tom, že kolky měly být reálně použity v takovéto podobě v jaké se předkládají. A tak sady 10-50-100 Kčs jsou vyhotoveny jen na základě domněnek.

Nazývejme věci pravými jmény

Až dosud na tomto úmyslu defakto nic špatného není. Problém nastává až v případě, kdy sadu prodává třetí osoba a prezentuje tuto fantazii jako historický fakt. Ať může toto tvrzení vyznít jakkoliv tvrdě, kupující je takovým jednáním klamán, protože nabývá dojmu, že kupuje originální vydání. V případě uvedení stavu věci na pravou míru a to takovou, že jde jen o sběratelský nápad, pocítí samozřejmě prodávající ochlazení poptávky. Jelikož se bavíme o předmětech za tisíce korun, nejde o zanedbatelné částky. Uvádění reálného popisu nejen v tomto případě, ale i v mnoha ostatních podobných je tedy zcela klíčové, jinak jde pouze o prosté klamaní sběratelů za účelem dosažení vyššího zisku.

Podobným příkladem jsou všechny další soukromé novotisky nazývané bankovkami. Bankovka je prostředek směny vydávaný státní bankou. Novotisk, který se nechá grafikem vyhotovit a vytisknout v soukromé tiskárně není bankovka a nemůže nést takový název. Jedná se prostě o pamětní tisk. Stejně tak tyto pamětní tisky nemohou nést název nominálu Koruna, protože toto právo má jen Česká národní banka, potažmo Státní tiskárna cenin. Pokud tedy někdo použije u soukromého tisku emitovanou soukromou osobou popis "Bankovka 50 Korun", nejen že si zadělává na problém, ale navíc opět popisem uvádí v omyl kupující, protože ten může nabýt dojmu, že jde o oficiální tisk ČNB.

Chybotisk... nebo ne?

Nabídky, které jsou vylepšovány lákavým popisem, mohou působit pro nové a začínající sběratele na první pohled opravdu atraktivně, pokud se nabídka okoření slovy jako "vzácnost", "rarita", "chybotisk" či "vzácná série". U nováčků proto doporučuji si takovou informaci zpětně ověřit v katalogu, případně se zeptat zkušenějších kolegů. Příkladem mohou být třeba série platných bankovek, které aktuálně přišly do oběhu. Zda série bude vzácná, nebo ne, se totiž ukáže na sběratelském trhu až s odstupem několika let. Chybotiskem je pak vadná bankovka, u které tato chyba vzniká již při tisku a je bezpochyby, že taková vada nemohla za žádných okolností vzniknout dodatečně. Zcela chybějící barvy nebo obrazce, rozdílný, nebo posunutý číslovač, obrácený vodoznak, obrácený tisk a podobně. Tyto chybotisky jsou vzácné, protože unikly na výstupní kontrole a neměly se dostat do oběhu.

Nejčastějšími chybami nesprávně označovanými jako chybotisk bývá zejména posunutý proužek u bankovek. Ten se posouvá v tiskárně záměrně, aby nedocházelo k vrstvení a deformaci papíru při řezání v místě proužku. Dále jsou to různé fleky a nečistoty od tiskařské barvy, což je rovněž zcela běžný jev. V neposlední řadě je nutné zmínit působení chemikálií a jiných vnějších vlivů – při praní, žehlení a sušení, u zapomenutých bankovek v kapsách, nebo působení různých olejů a rozpouštědel při braní bankovek do rukou v zaměstnání. Některé ochranné prvky tak mohou začít reagovat. Často to bývá například UV barva, což je prvek, který je našemu oku běžně skrytý, ale působením vnějších vlivů se může na bankovce více zvýraznit a pak je nesprávně považován za vadu.

*přehled ochranných UV prvků na českých bankovkách

Nejznámější případ změny barvy je u ochranného prvku, který lze dohledat nejčastěji pod názvem žluté K na stokoruně a žlutá kniha na dvousetkoruně. Tyto změny barvy se vyskytují na více nominálech a nejde jen o žlutou barvu, ale o celé spektrum odstínů od žluté po světle zelenou a modrou. Po mnoha dohadech sběratelů na toto téma jsem nakonec kontaktoval ČNB v roce 2009, kde potvrdili, že jde pouze o dodatečnou úpravu, protože v tiskárně taková vada díky technologickému postupu ani vzniknout nemůže. Pokud by se jednalo o vadu z tiskárny, symbol by tam chyběl úplně. Tento fakt navíc podporuje i informace, že se takové bankovky ani po více jak 10 letech nikdy nevyskytly na trhu v neoběhovém stavu. Po mnoha letech, kdy je tato informace lehce dohledatelná na internetu, jsou stále jak prodejci, kteří tyto chemické změny prodávají jako raritu a chybotisk, tak bohužel i jejich kupující.

Ať už sbíráte jen pro radost, jako investici pro uchování peněz, spoříte pro děti, nebo tvoříte ucelené sbírky, doufám, že Vám tyto řádky pomohly se lépe zorientovat na trhu s bankovkami. Vždy se zaměřujte na nákup u prověřených prodejců, navštěvujte sběratelské burzy, abyste získali přehled o bankovkách a jejich reálných parametrech. Určitě neprohloupíte, pokud si zakoupíte katalogy nejen kvůli cenám, ale především kvůli informacím.

Hodně pohody při sbírání.

Robert UNCbankovky.cz

Upozorňuji, že se jedná o vlastní autorské dílo, článek se může šířit pouze formou odkazu. Používání obrázků, textu, nebo kopírování jeho částí, není bez souhlasu autora dovoleno.